Přiznat a zaplatit daň

V návrhu novely k zákonu o DPH dochází k rozlišování osob, které jsou povinny daň přiznat a které jsou povinny daň zaplatit.

Toto rozlišení však neznamená, že osoby povinné daň přiznat nemají povinnost ji i zaplatit. Tato povinnost jim vyplývá z ustanovení § 101 zákona o DPH, který stanovuje, že „plátce je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání, a vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání“.

Subjektu tak vzniká povinnost daň tvrdit a v případě vzniku vlastní daňové povinnosti ji zaplatit ve stejné lhůtě správci daně.

Zde je možné také uvést znění § 163 daňového řádu, které zní, že „daň se platí příslušnému správci daně v české měně“. Nelze tedy z dikce „přiznat daně“ dovodit, že ji neplatí, i když to v textu zákona výslovně napsáno nenalezne. Druhým důvodem, proč se přikročilo k této změně, je specifičnost daně z přidané hodnoty. Ta spočívá v tom, že ne vždycky dochází k zaplacení této daně. Může nastat případ, kdy daňovému subjektu vznikne vratitelný přeplatek na základě nadměrných odpočtů.

Tento subjekt tak daň neplatí, ale právě naopak je mu tento přeplatek vrácen. V současném znění zákona však byl zahrnut mezi osobu povinnou daň přiznat a zaplatit. Z těchto důvodů, a to také pro provázanost s daňovým řádem, se navrhuje rozdělení osob na osoby povinné daň přiznat, kam "spadnou" osoby, které budou daň platit, ale také ty, kterým bude vrácen přeplatek, a osoby povinné daň zaplatit.